close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jako v nějakým Karbonu.

3. února 2010 v 18:11 | Ordinary Toast |  diary of Ordinary Toast
Mám z toho respekt. Čím dál tím víc větší... on mi řekla tamto (viz. minulý článek), ale mám mu to říct i já. Celou pravdu myslím... bez mlžení?! Nevím. Vůbec nevím. Prvně v životě jsem poznala zoufalství. Už nikdy víc ho nechci potkat. Nikdy! Vím ale, že mě to ještě párkrát bude čekat. Bylo jich vlastně celkem dost, ale nikdy to nebylo tak silné... tak vážné... tak smrtelně důležité. Pročítám si učebnici biologie a je tu zmínka o nějakým Karbonu - prvohory. X milionů let před vaším Toastem. Samý kapradiny, megácký přesličky, bahno, nástrahy, velký hmyz a podobný sračky z tý doby dávno ještě před dobou raz dva. Chápete to? NE?! Tupci! Prostě... samý nástrahy... jako u nás dvou (já a H.). Nejdřív se tu objevil O., a tak H. v klídku zacouval, i když to s ním už pěkně mávalo. Pak M. - nemám jí to za zlé. Ona mi řekla, že je to kamarád a on si o ní myslí to stejné. Spojujou je jenom dvě věci - basket s já (což je celkem uklidnující). Dále o mě nějaká závistivá slepice řekla, že jsem lesba. H. byl z toho hodně špatnej... nedivím se mu. Taky by mě to ''zkolilo''. Když jsem mu řekla, že nic takovýho se se mnou neděje (nic proti gayům a lesbám) a až začne, tak mu to řeknu. Uklidnilo ho to. Prej se mu to zdálo celkem sexy... ehm. Můj maůej roztomilej perverzák... asi... asi to nechám být (jsem to ale kráva... já vím... já vím...), protože... budeme spolu chodit pár týdnů (nebo měsíců) a pak to pěkné skončí. Zbyde jen jedno - nenávist, strach, zoufalství a pošlapaný kamarádtví. Oba to prostě cítíme stejně, ale ani jeden k tomu nemáme odvahu... musela jsem to říct... i když... i když je to další již klišé příběh na toto věčné téma (opět od jedné pubertální holčičky). Sere mě jedno... on má možnost - nevyužije ji. Já ji mém také (a né jen jednu) nevyužijuji - myslím pořád na něj. Asi v listopadu jsem si začala nalhávat, že všechno je ok - zapomenuto. Momentálně vím, že on o M. nestojí a ona o něj taky ne. Ještě spolužák mi řekl, jak pořád o mě mluví. Mé city k němu - více než kamarádské jsou opět tady. Bohudík? Bohužel? JENŽE MY JSME V KARBONU =(!
 

Dlouho jsem čekala... až jsem se dočkala.

2. února 2010 v 11:41 | Ordinary Toast |  Ordinary's blog
Lucky a Honzi přiznání o tom, jak jsem pro ně nepostradatelná holka. U Lucky se ani moc nedivím. Bavíme se od primy a nikdy jsme se nepohádali a vždycky, když zrovna nemám za kým jít, tak jdou za ní a ona v té stejné situaci jde za mnou. Pokud ji neovládá naše manipulátorská a zýkeřná svině - spolužačka Michala! Nesnáším jí! Zmanipulovala Klárku - tu skvělou a pořád veselou holku na jednu ze svých slepic. Když to teď K. řeknu, tak se naštve... řekla jsem jí, že ''až bude mít ZASE rozum ať přijde, že tu budu pro ni. Budu... to ano, ale... ale už mě to nebaví na ní čekat. Mezitím jsem si vytvořila svou partu. Vím, že jedinej koho nezmanipulovala Michala, ale kdo zmanipuloval ji, jsem byla a jsem pořád JÁ (a ještě jeden kluk, kterej jí má na háku ;)). A Honza? Už dlouho mi to jeho pohledy říkaly, ale ústa nikdy... pořád okolo toho kroužil, a tak jsem se ho s otazníkem na konci věty na to zeptala a on napsal jenom ''ano''. Dále to, že i kdyby chtěl, tak na mě nikdy nezapomene (jsme spolužáci) a to proto, že mě vidí každý den ve škole, jsem přesně holka co chtěl - tak ošklivá až hezká (on je na tom stejně... chich.), chytrá a umím to s ním (uznávám, ale on se mnou taky umí mávat). Takže, co z toho plyne, že svini a svou Honzulku umím ovládat dobře... u ní... nevím vlastně jak dobře se dá ovládat kráva (s píčou v jednom), ale vím, že on♥ (taky na něj nikdy nezapomenu) se dá ovládat dobře... v tom nejlepším slova smyslu =**.

Podivná existence z toustovače přichází... Uááá!

30. ledna 2010 v 21:16 | Ordinary Toast |  Ordinary's blog
Ano, ano moji drazí. Mě se jen tak nezbavíte, protože (pra)podivná existence je opět tady... na novém místě svého strašlivého zjevení. Labiln ější než kdy jindy... přichází z... - toustovače (tak pozor na ten stroj ráno). Prostě je pořád tady. Stále a stále. Znovu a znovu. Pořád ta stejně nenažraná nymfomanka, která miluje tolik lidí - opačného pohlaví. A pozorte! Budu jakože ANONYMNÍ! Nemusím vám asi říkat o tom, že ani já nejsem pubertální vyjímkou, která by neměla svůj svět. Mám ho a hodlám v něm žít... zabořená do knih, snící (eroticky), spící (ne sama - eroticky) - prostě snad jako vždycky, že ano, zlatka? Tý jo..., jak tak na to koukám, tak vám nevím zda-li vám mám povědět o mém prvním a posledním jointu. Fíha! Je to venku! Dělaš už to ale nebudu, protože jsem si (naivně) myslela, že mi bude ''hej'' a ono nic (cítím velké zklamaní). Anebo zda-li vám mám říct o tom, jak jsme se s dalšími spolužáky ocitli u jednoho spolužáka v pravý odpoledne ve stavu ožralosti... - ... no nic no - to prej ještě zopáknem. A už nehulim (ciga), protože můj věrný kamarád hulič se odstahověl někam do prdele a samotnou na nádraží to tam čadit mě taky neba... Tak zatím a bez Boha.

Kam dál

Reklama